Episode 115 - Den Nezávislosti
Transcript: Jirka Novotný
Úvodní titulky
Interiér - DOPOLEDNE - LOZNICE UBYTOVNY REKREAČNÍHO STŘEDISKA
(KEVIN lezí na posteli a jeho kamarádi na ubytovně si mezitím povídají.)
MIKY: To se mi nechce věřit.
HOWIE: Fakt je to pravda, no zeptej se Nika.
NICK: Nojo je to tak. Ta holka si nemyla vlasy, no asi tak půl roku. To znamínko se nakonec zvětšilo a normálně jí vrostlo az do mozku.
KEVIN: Hej kluci, nechtěli byste si to nechat na jindy? Snazím se tu trochu odpočívat.
MIKY: Co se mu děje?
KEVIN: Nic.
HOWIE: Ále, má nějaký trable se svoji holkou. (smích)
KEVIN (naštvaně): To není vaše starost.
HOWIE: Pověsila se na krásnýho Erika.
NICK a MIKY (oba se smějí): Oho cho.
(do místnosti zcela nečekaně vstupuje Kevinův táta.)
TÁTA: Keve?
KEVIN (překvapeně): Tati?
TÁTA: Řekli mi, ze tě najdu tady vzadu.
NICK: Mi zrovna odcházíme.
MIKY: Jo fakt jsme zrovna na odchodu.
HOWIE (mluví k tátovi): Rád jsem vás poznal.
(Howie sebere pár věcí a odchází pryč.)
KEVIN: Kluci.
TÁTA: Aha.
KEVIN: No a co tu vlastně děláš?
Samozřejmě, ze to bylo evidentní. Muselo mu být hned všechno jasné. O mě a také o něm.
TÁTA: Maminka mě pozádala, abych přijel. A posílá ti tady tohle.
(v ruce drzí papírový balíček pro Kevina.)
TÁTA: Bojí se, ze sis sebou nevzal dost spodního prádla.
KEVIN: Spodního prádla?
TÁTA: No jo a ještě mi přibalila nějaký sušenky.
KEVIN: Dík, to je bezva.
TÁTA: Tak takhle teďka ziješ jo?
KEVIN: Je na tom něco špatnýho? Náhodou je to docela pohodlné.
(Kevin bouchne do postele a z ní se vyvalí oblak prachu.)
TÁTA: Kolik ti platí?
KEVIN: Platí mě dost. To víš dýška a tak...
TÁTA: Podívej Kevine. Víš dost jsem přemýšlel o to co se stalo a no...
A teď to přijde. Úplná a ponízená omluva. Uz se začínal plazit.
TÁTA: Myslím si, ze si udělal VELKOU chybu.
KEVIN: Coze?
TÁTA: Bouchl si s dveřmi. Řekl si nějaké věci, něco udělal. Přesto chci aby si věděl, ze se můzeš vrátit zpátky a znovu pro mě pracovat...
KEVIN: Opravdu?
TÁTA: Mamince by to udělalo radost.
Tak a je to venku.
KEVIN: Podívej tati, nepotřebuju tě, nepotřebuju tvoji práci a nepotřebuju nějaký pitomý spodní prádlo. (vrací balíček tátovi) Chápeš? Mám se tu fajn a ziju si po svym. Okej?
TÁTA: Na, to oblečení je tvoje. (podává balíček zpět Kevinovi) Uz bych měl asi jít.
KEVIN: No...
(Táta odchází a Howie se vrací zpátky.)
HOWIE: Tak jaký to bylo?
KEVIN: Skvělý. Nejspíš si pudu zaplavat.
Exteriér, ODPOLEDNE - PLAVECKÝ BAZÉN
Pravidla se hroutí. Můj zivot byl jeden velký zmatek a nemoh za to jenom táta, ale především Winnie.
(Kevin se dívá na Erika, který sedí naproti u bazénu.)
KEVIN: Mojí jedinou nadějí by bylo, kdyby nebyla pravda to co jsem viděl.
WINNIE: Kevine?
Jenze já vím moc dobře co sem viděl.
KEVIN: Jé ahoj Winnie.
(Winnie se podívá na kevinovo tričko s tváří velkého rajčete.)
KEVIN: Čau. Hledal jsem mějakou záminku, abych tě navštívil (směje se). Víš myslel jsem, no totiz ech...nenašlo by se tu někde místo, kde by jsme si mohli promluvit?
WINNIE: A o čem?
KEVIN: Já jsem totiz, no...
(Erick zapíská a kývá na Winnie.)
WINNIE: Kevine já nemůzu, mám tu povinnosti.
KEVIN: Jo ty máš pořád něco kdykoliv jsem tady.
WINNIE: Nemůzu si pomoc. Je to moje práce.
KEVIN: Jo, to bych se vsadil.
WINNIE: Co to mělo znamenat?
KEVIN: Poslouchej Winnie, mozná to nebyl zas tak dobrej nápad. Napadlo mě, ze se tu zastavím, i kdyz sem si musel dodat dost odvahy, ale kdyz to berš takhle tak...
WINNIE: Mozná máš pravdu. Mozná to nebyl dobrej nápad.
KEVIN: Co tím chceš říct?
WINNIE: Tím chci říct, ze by bylo lepší, kdyby si uz šel.
Cítil jsem se jako by po mě někdo hodil rajče.
KEVIN: Takhle jsem si to nepředstavoval.
WINNIE: Hele Kevine, ty sám si přece řekl, ze potřebujeme nějaký čas, nemám pravdu? Řekl si, ze si od sebe na chvíli odpočineme.
KEVIN: To sice jo, ale...
ERICK: Hej, Winnie s kým se to tam bavíš? Co je to za děcko?
To jsem věděl moc dobře.
(Winnie odchází pryč.)
KEVIN: Winnie počkej!
(Kevin chytne Winnie za ruku.)
WINNIE: Nech mě jít.
KEVIN: Já tě viděl. Včera tam na tom večírku. VIDĚL jsem tě. Přišel jsem a hledal jsem tě tam a oni mi řekli, kde jsi. A kdyz jsem tě našel...tak...no líbala si ho.
Pravdou je, ze jsem ji nechtěl nijak obviňovat. Prostě jsem ji chtěl jenom zpátky.
WINNIE: Tis´ mě viděl?
KEVIN: No já...eh...
WINNIE: Nemůzu uvěřit tomu, ze si mě špehoval?
KEVIN: Coze? Jak ses mohl opovázit?
(Winnie shodí Kevina do bazému a utíká pryč.)
Interiér, VEČER - KUCHYNĚ
(Kevin kraje pokr s partou muzikantů.)
KEVIN: Během večera sem vymyslel plán. Vyhraju hromadu peněz, abych si koupil středisko, pak zastřelím všechny plavčíky a na konec: sebevrazda.
VEDOUCÍ SKUPINY: Tak tohle je tvoje hra, amigo.
(Kevin se podívá na karty: tři královny)
Nehodlal jsem se však jen tak vdát bez jediného, byz posledního okamziku slávy.
KEVIN: Dvacet navrch.
HRÁČ: Kartu.
HRÁČ č.2: Zůstávám.
Tak a teď to přijde, zabíjení jehňátek.
VEDOUCÍ SKUPINY: Dorovnávám a zvyšuju na padesát.
KEVIN: Padesát. Já nemám padesát.
VEDOUCÍ SKUPINY: Nemáš. Tak nehraj. Tak co bude?
(Kevin vyndá svoje klíčky od auta.)
KEVIN: Moje auto. Minimálně pár set dolarů.
No dobře, tak 75 nejmíň.
(Všichni hráči jsou opět ve hře. Kevin vylozil svoje karty.)
Cítil jsem se skvěle. Chtěl jsem se pomstít celému světu, ale ten se naopak pomstil mě.
HRÁČ č.2: Tři králové.
HRÁČ č.3: Pas.
HRÁČ č.4: Full house.
VEDOUCÍ SKUPINY: Čtyři kluci.
HRÁČ č.4: Ojojoj.
(Všichni členové skupiny se smějí.)
VEDOUCÍ SKUPINY: Tak to by jsme měli.
Interiér, RÁNO - RESTAURACE
HOWIE: Něco se stalo, Kevine?
KEVIN: Trhni si!
PAN DEXTER: Mladý muzi, kde máte svoji uniformu?
KEVIN: Strčte si ji zaklobouk.
(Kevin jde k Winnie, která sedí s Erikem u jednoho stolu.)
To ráno jsem si všechno pěkně rozmyslel.
KEVIN: Winnie?
(Erik vstane.)
ERICK: Hej, co je?
Měl jsem celou noc na to, abych se rozhodl co udělám.
KEVIN (k Winnie): Chci jen, aby si věděla...
(Kevin praští Erika a ten upadne az pod stůl.)
Tak tady to máš.
KEVIN (k Winnie): Ze tě opuštím.
(Kevin sebere ze země svoji tašku a odchází.)
Vyrazil jsem, abych našel sám sebe a přitom jsem stratil všechno co jsem měl.
Exteriér, BĚHEM DNE - NĚKDE NA CESTĚ
Šel jsem dlouhou dobu. Nevěděl jsem kam jdu, hlavou se mi honilo jen spoustu věcí a námětů k přemýšlení: zlomené srdce, zráta a zrada. Mnoho z toho se mi znovu vracelo na mysl. Znovu a znovu stejně tak jak se vám připomíná ohraná píseň.
KEVIN: Skvěle, teď ke všemu jsem ještě dostal hlad.
(Kevin sundá tašku z ramene a hodí ji na zem.)
Z toho všeho jsem dokonce zapomněl i na oběd.
(Kevin otevře svoji tašku.)
A tak jsem byl nucen sáhnout k nejstaší známé technice pro odciceného muze: máminy sušenky.
(Někde vzadu zabučela kráva.)
KEVIN (ke krávě): Zalez!
A tak jsem přemýšlel a zkoumal své moznosti. Neměl jsem auto, zádný peníze a neměl jsem ani kam jít. Bylo mi jasné, ze potřebuji novou filozofii. Filozofii pro samotáře.
(Kevin si ohrnul nahoru límeček u košile.)
Filozofii svobody a volnosti.
(Z dálky přijízdělo auto.)
KEVIN: Hej!!
(Kevin nahází věci do tašky a rychle vstává.)
KEVIN: Hej!!
Potřeboval jsem však víc nez filozofii, potřeboval jsem také svést.
KEVIN: Hej! zastavte Hej! Hej!
(Auto pomalu zastavuje. Vepředu sedí starší manželský pár a vzadu ješte jedna osoba.)
STAŘÍK: Potřebuje svést?
KEVIN: Jo, docela jo. Nevíte je tady někde blízko autobusová zastávka?
ZENA: Ale jistě, naskočte si.
KEVIN: Díky.
(Kevin nasedne do auta.)
KEVIN: Ale to snad ne!
(Ta dívka na zadním sedadle se otočí a není to nikdo jiný nez Winnie.)
ZENA: Vy se znáte?
KEVIN A WINNIE: Ne!
Interiér, DEN - AUTO
(Auto se rozjelo.)
No výborně. Je tolik Chevroletů po celým světě a ona si jede zrovna tímhle.
KEVIN: Winnie myslíš si, ze by sis mohla trochu poposednout, abych se sem vešel?
WINNIE: Jo to bych mohla.
ZENA: Krásné odpoledne, viďte? Dá si někdo trochu hudby?
KEVIN: Ale jistě.
WINNIE: Ne díky.
(Zena jen pokrčí rameny.)
KEVIN (sarkasticky): Tak co se stalo? Utekla si od osušek a plázových zupanů?
WINNIE: Nestarej se.
KEVIN: Nebo si pan svalouš pro sebe našel nějakou novou kost?
WINNIE: Vyrazili mě.
KEVIN: Jo a proč tě vyhodili?
WINNIE: Přece kvůli tobě!
KEVIN: No to gratuluju. Kdo by si to kdy pomyslel, ze se to můze stát zrovna tobě, takové malé holčičce.
WINNIE: Chceš něco vědět? Jsi naprosto nemoznej.
KEVIN: Já a co ty?
WINNIE: Kryso.
KEVIN: Děvko.
WINNIE: To stačí. Zastavte. Vystupuju.
KEVIN: Ale ne. NE. JÁ vystupuju.
WINNIE: Fajn, tak vypadni!
KEVIN: Ne, ne TY vypadni. Já tady zůstanu.
Exteriér, DEN - NĚKDE NA CESTĚ
(Auto odjízdí pryč a nechává Kevina a Winnie stát v oblaku prachu.)
A tak jsme vystoupili oba. No spíš nás vyhodili.
KEVIN: Tak teď uz si spokojená?
WINNIE: Nemluvím s tebou.
KEVIN: To mě nezajímá.
(Winnie začíná brečet.)
KEVIN: No to snad ne. Musíš to dělat? Dělat co? Takhle tady fňukat.
WINNIE: Já nebrečim a...(pauza)...taky nejsem zádná děvka.
KEVIN: Hej, nechala by si těch záchvatů jo?
WINNIE: Copak ty si se nikdy nezajímal o někoho jinýho?
KEVIN: O čem to prosím tě mluvíš?
WINNIE: A co ta holka, minulý léto. Tam u jezera.
No tak moment to byla tedy rána pod pás.
KEVIN: Kdo ti to řekl?
WINNIE: Seš tak průhlednej Kevine.
KEVIN: A to má bejt co? Nějakej druh zárlivosti? Je to tak?
WINNIE: Ty seš horší nez průhlednej (jde ke Kevinovi) ty si jako had!
KEVIN: O opravdu?
(Winnie hodí Kevinovu tašku na cestu. Kevin vezme Winiin kufr a mrští s ním o silnici. V tom se zničeho nic objeví náklaďák přejede kufr a rozdrtí ho na kousky.)
To mluví za vše.
(Winnie odchází pryč.)
WINNIE: Sbohem Kevine Arnolde.
KEVIN: Jo měj se fajn a hezkej zivot.
WINNIE: Nenávidím tě!
KEVIN: Tak to je vzájemný.
(Najednou se strhla hrozná bouřka a začalo pršet. Kevin a Winnie utíkají.)
Interiér, V NOCI VE STODOLE
(Kevin a Winnie se skovali v opuštěné stodole. Kevin rozsvítil petrolejku.)
Díky třiceti milionům kilowatů nebezské elektřiny a díky tunám deště...jsme nakonec skončili ve stejné stodole.
(Winnie kýchá, Kevin neříká nic.)
WINNIE: Díky.
KEVIN: To nestojí za řeč (pauza) Víš je to opravdu skvělý, víš co? Je to skoro legrační.
WINNIE: Ty si myslíš, ze je to legrace?
KEVIN: No jo...ne vlastně ne. Víš myslím tím, ze vyrůstáš vedle něko celá léta a myslíš si, ze ho opravdu dobře znáš. A najednou...přesnoc zjistíš, ze ho vlastně neznáš vůbec.
WINNIE: Jo vím o kom to tady mluvíš.
KEVIN: O mě? Ne já nemluvím o sobě, já nejsem ten kdo se změnil.
WINNIE: Ty tomu fakt věříš?
KEVIN: No to se vsaď. (pauza) Mozná jsem se trochu změnil, ale...ne opravdu, ne moc.
Ale já jsem tušil, ze toho vím o mnoho víc. My oba jsme toho věděli o mnoho víc.
WINNIE: Kevin?
VYPRAVĚČ: Stačilo to Winnie jen říct.
WINNIE: Víš co si myslím? Myslím si, ze to co se stane...dnes...zítra...někdy v budoucnu, víš uz to nebude nikdy takové. Uz nikdy nebudeme znovu děti. Kazdý vyrůstá. Není to jako v pohádkách o Petru Panovi nebo tak něco...
KEVIN: Ne není to jako v pohádkách. Já jenom...no chtěl bych, aby jsme byli spolu, však víš.
WINNIE: Jo asi jo. Navzdy spolu.
(Kevin se zasměje.)
KEVIN: Ale nebude to tak, ze jo?
WINNIE: Ne, asi ne.
(Náhle Kevin něco zaslechne.)
KEVIN: Co to bylo? Haló, je tady někdo?
(Kevin přeleze ohradu a vstane. Vystrašený neznámým zvukem přeskočí ohradu a spadne hned vedle Winnie:)
KEVIN: Viděla si to - je to jen kůň. Pane boze, vyděsil mě az k smrti. Věřila bys tomu?
(Kevin se podívá na Winnie, která zrovna pláče.)
KEVIN: Winnie?
WINNIE: Nechci, aby to skončilo.
(Kevin a Winnie se začnou nězně líbat.)
Po celou dobu to byla ta dívka, kterou jsem znával a která zila v domě přes ulici. Hnědé vlasy, hnědé oči. Kdyz se smála, já jsem se smál. Kdyz plakala, já plakal také. A kazdá maličkost, která se mi kdy přihodila a na které zálezelo s ní nějak souvisela. Toho dne jsme si s Winnie slíbili, ze az se stane cokoliv budeme vzdy spolu. Byl to slib plný vášně, moudrosti a opravdovosti. Byl to přesně ten druh slibu, který vychází ze srdcí všech mladých.
Exteriér, POLEDNE - HLAVNÍ ULICE KEVINOVA RODNÉHO MĚSTA
(Celé město je ve slavností náladě. Všude je plno veselí a lidé slaví den nezávislosti.)
Příštího dne jsem se já a Winnie vrátili domů. Zpátky tam, kde jsem začali. Byl zrovna čtvrtý červenec, stejný jako všechny ostatní v tomto malé předměstském městečku. Ale jaksi bylo všechno jiné. Celá naše minulost byla zde, ale naše budoucnost byla uz někde jinde. Oba jsme věděli, ze dříve či později, budeme muset odejít. Byl to poslední červenec a poslední léto, které jsem strávil doma. Další rok hned po ukončení školy jsem odešel na unierzitu a vidal se tak na svoji dlouhou zivotní cestu.
(Kevin a Winnie zvedají ruce, jásají, křičí a bězí k Paulovi.)
KEVIN: Paul, čau Paul.
WINNIE: Ahoj.
A co Paul. Ten šel studovat na Harward práva, samozřejmě. (Paul: kýchne) Byl to pořád ten stejný Paul. Stále na všechno alergický.
TÁTA (kupuje si vlaječku od prodavače): Díky mockrát.
KEVIN (k Paulovi a Winnie): Hned budu zpátky. Počkejte minutku.
(Kevin jde k Tátovi.)
A tady byl můj táta...samozřejmě.
TÁTA: Jak se máš?
KEVIN: Dík, dobře.
TÁTA: Vítej doma.
Všechny věci jsme najednou urovnali.
TÁTA: Norma!
(Máma, Wayn a Karen, která je jak se zdá těhotná, jdou pomalu ke Kevinovi.)
Tak to jsme mi. Celá naše rodina v dobrém i ve zlém.
KEVIN: Ahoj všichni.
Jeden za všechny...a všichni za jednoho.
KEVIN (dotkne se Karenina břicha): A sakra?
WAYNE (ukáze na Karenino břicho a řekne): Malej Kevin.
KEVIN: Tak já budu strejda co?
Karenin syn se narodil v září. Měl bych asi řict, ze vypadal jako já. Chudák dítě. Mámě se vedlo dobře: podnikala, chránila nás, stala se babičkou...a přebornicí na šzouchaný brambory. Wayn ten zůstal u nábytku. Práce s dřevem se k němu vylozeně hodila. Dokonce převzal vedení továrny o dva roky později, kdyz tatá zemřel. Winnie odjela příští léto studovat umění do Paříze. Nikdy jsme však nezapomněli naš slib. Psali jsem si spolu kazdý týden po celých těch dlouhých osm let. A kdyz se konečně vrátila domů byl jsem tam. Přišel jsem ji přivítat na letiště se svoji zenou a se svým devítiměsíčním synem.
Interiér, POZDNÍ ODPOLEDNE - ARNOLDUV DUM
(Kevin a Táta sedí u stolu a popíjejí.)
Jak uz jsem řekl, věci se nikdy nevíjejí přesně tak, jak si je naplánujete.
TÁTA: Bylo to dobrá doba.
KEVIN: Nojo. Tak ty teď budeš dědeček co?
TÁTA: No a?
KEVIN: Začínáš šedivět.
TÁTA: Jo to všechno brzy přijde.
(Kevin a Táta se smějí.)
Vyrostete a dospějete v jediném okamziku, za jediného úderu vašeho srdce
jeden den jste ještě v plínkách a další den jste uz dospělí ale vzpomínky z dětství ty s vámi zůstanou na dlouhou dobu.
Exteriér, (poslední scéna) PODVEČER - POHLED NA KEVINOVU ULICI
Víte pamatuji si to místo, to město...i ten dům stejný jako mnoho jiných domů. Pamatuji si tu zahradádku, stejnou jako mnoho jiných zahrad. Pamatuji si tu ulici, stejnou jako mnoho jiných ulic. A kdyz si tak vzpomenu...po všech těch letech stále se dívám na ta léta jako na BÁJEČNÁ.
(Hlasi přicházející na pozadí závěrečné melodie.)
CHLAPECKÝ HLAS: Tati, poď si hrát s míčem.
Uz du.
Závěrečné titulky
Non-English Titles/Transcripts
Episode Info
Wonder Years Menu
07/15/01 22:20